MIX

Sníh, náledí a zodpovědnost: Kdo a jak se musí v zimě starat o bezpečné chodníky

Každoroční příchod zimy a první sněhové nadílky přináší do měst a obcí nejen malebnou atmosféru, ale také tradiční starosti s údržbou komunikací. Zledovatělé chodníky a nánosy sněhu představují vážné nebezpečí pro chodce, z nichž mnozí každou sezonu končí v nemocnicích se zlomeninami či pohmožděninami. Otázka, na čí straně leží povinnost zajistit bezpečný průchod a jakými pravidly se zimní údržba řídí, je proto každou zimu předmětem živých diskusí.

Zásadní zlom v pravidlech údržby přinesla před lety legislativní změna zákona o pozemních komunikacích, které se lidově přezdívá chodníkový zákon. Do té doby platilo, že za stav chodníku před domem zodpovídal majitel přilehlé nemovitosti bez ohledu na to, komu samotný pozemek patřil. V současnosti nese hlavní odpovědnost za sjízdnost a schůdnost výhradně vlastník samotné komunikace. Ve valné většině případů ve městech a obcích jsou těmito vlastníky právě obecní a městské úřady, případně technické služby, které správu zajišťují. Pokud se však jedná o soukromý pozemek, dvůr nebo neveřejný areál, zůstává povinnost údržby na soukromém majiteli této plochy.

Obce nicméně nemají povinnost udržovat veškeré chodníky plošně a okamžitě. Každá samospráva schvaluje plán zimní údržby a obecně závaznou vyhlášku, kde vymezuje časové lhůty i pořadí důležitosti jednotlivých tras. Typicky se nejdříve odklízejí cesty u nemocnic, škol, zastávek hromadné dopravy a na frekventovaných náměstích, zatímco odlehlé uličky přicházejí na řadu později. Obce mají rovněž ze zákona právo stanovit úseky, které se v zimě kvůli nízkému dopravnímu významu neudržují vůbec, přičemž tyto trasy musí být zřetelně označeny příslušnou informační tabulí.

Samotný způsob péče o chodníky podléhá přísným ekologickým i technickým pravidlům. Základem je mechanické odklízení sněhu shrnováním, které zabrání jeho ušlapání do nebezpečné ledové vrstvy. Proti náledí a kluzkému povrchu se přednostně používají inertní posypové materiály, především štěrk, písek nebo jemná kamenná drť. Chemický posyp pomocí technické soli je na pěších zónách a v obytných částech často zakázán nebo výrazně omezen vyhláškami, protože zasolování poškozuje kořenový systém stromů, škodí zvířecím tlapkám a narušuje stavební materiály i historickou dlažbu.

I přes jasnou odpovědnost obcí však zákon pamatuje na vlastní opatrnost chodců. Chodec se nemůže chovat bezohledně a spoléhat na to, že v mrazivém ránu bude každý metr cesty dokonale suchý. Od každého se očekává přiměřená obezřetnost, volba vhodné zimní protiskluzové obuvi a přizpůsobení chůze aktuálnímu stavu počasí. Pokud totiž dojde k úrazu a poškozený uplatňuje nárok na odškodnění, zkoumá se, zda nebyla situace nepředvídatelnou závadou ve schůdnosti, nebo zda šlo o stav, který mohl rozumný člověk při pohledu na venkovní podmínky očekávat. Dobře nastavená zimní údržba i vzájemná ohleduplnost jsou tak nejlepší zárukou, že zimní měsíce proběhnou bez zbytečných úrazů a právních sporů.