S manželem jsme se seznámili ještě jako rebelantští a bezstarostní studenti. Již tenkrát jsme společně začali pociťovat lásku k francouzské krajině, kultuře a jazyku. Kdykoliv se nám později naskytla i ta sebemenší příležitost – vycestovali jsme a dychtivě objevovali neustále proměnlivou, půvabnou a šarmantní Francii. Míst, která nám natrvalo přirostla k srdci bylo za ta léta velmi mnoho, a vůči těm ostatním nebo ještě neobjeveným, by bylo skutečně nespravedlivé je vyjmenovávat. Vždyť se tomu ani není co divit – trubadůři a jejich zpěvný, nádherný jazyk, bohatá kultura a umění, světová kuchyně, blankytné moře a fantastická příroda – každý, a často i sebemenší detail si dokázal člověka zcela podmanit.
Zřejmě to – právě na tomto místě – nevyzní příliš objevně a kdovíjak nápaditě, ale naše srdce nám tiše, bezbolestně a sladce uloupilo jedinečné Provensálsko. Každá naše cesta do krajiny galského kohouta nakonec vždy končí právě na jihu Francie, konkrétně v malinké malebné dědince, jejíž jméno si raději ponecháme pro sebe. Ne, že bychom neradi obdarovávali a potěšili ostatní, ale je to pro nás něco jako houbaření – člověk se také nechce dělit o ta čarovná tajemná místa. Navíc se již dlouhá léta velmi blízce a důvěrně známe se skvělými obyvateli, a protože oba s manželem velmi dobře mluvíme francouzky, cítíme se tu jako doma. Proto určitě pochopíte – rodina je pro nás nadevše.
Nedávno se nám podařilo dokončit v Brně výstavbu rodinného domu, proto určitě nebude vůbec těžké uhodnout, do jakého stylu jsme se rozhodli komponovat jeho interiér. Jistě, žhavých inspirací „přímo od zdroje“ jsme měli více jak dost, ale to byla pouze jedna, i když velmi podnětná část úkolu. Protože se jedná o francouzký venkovský styl, který se začal profilovat již někdy kolem roku 1800 – chtěli jsme v našem domě zachovat nejvyšší míru jeho autentičnosti. Původně sice vznikal z tzv. palácového stylu, ale postupem času se vyprofiloval jako specifický venkovský podtyp. V současné době jsou tak, pro kvalitní bytový design realizovaný v tomto stylu, potřebné značné odborné znalosti a praktické zkušenosti. Jinak se může stát, že jedinečná provensálská originalita se změní v nesourodou směs různých vkusů domácích majitelů.
Pokud dovolíte, ráda bych se s vámi podělila alespoň o několik postřehů a poznatků, které vycházejí z mého osobního poznání Provensálska, zejména pokud se jedná o bydlení a jeho svěží středomořské kouzlo.
Typickým znakem autentického provensálského interiéru je jemně vyladěná mediteránská rustikálnost. Masivní dřevěné nebo terakotové podlahy, bílé dřevěné stropy, neomítnuté kamenné zdivo a omítky v pastelových barvách. Na mnohých místech spatříte hebké tkaniny, starožitný bílý nábytek, doplňky z tepaného železa nebo záplavu krásných dekorací z celého regionu. Je úplně jedno, zda-li se jedná o proutěné košíky, sušené kytice z levandulí, textilie či keramiku – interiér téměř každého domu vás očaruje.
Součástí jakéhokoliv interiéru je samozřejmě nábytek, a ten který vznikal a nyní dýchá Provensálskem nabízí jedinečně nezaměnitelné linie, črty a barevnost. Typickými rysy tohoto originálního venkovského nábytku jsou vcelku jednoduché vzory na jemně mořeném dřevu. Nezanedbatelné a tradiční jsou i druhy použitého dřeva. Nejčastěji se tak v interiéru setkáváme s dubem a jilmem. Jemně namořený kus nábytku skutečně působí nenuceně a svěže v každé denní, či noční hodině. O tom se sami přesvědčíte bez velké námahy. Velké oblibě se těší i ten „otlučený“ bílý nábytek. Nenechejme se však zmást pouze lákavými obrázky z webu a z módních časopisů. Provensálčané dokáží patřičně ocenit rovněž nábytek, který je natřen pastelovými barvami, které jsou na jihu Francie doma.
Snad právě sem se bude hodit kratičká, ale důležitá poznámka o paletě barev, která provensálský styl výrazným způsobem utváří a podtrhuje. Region vyznává především barvy nebe, země, obilních klasů, levandulových polí nebo vlčích máků.V domácnostech se v barvách objevovalo zejména to, čím lidé ode dávna žili a co je naplňovalo. Každý odborník potvrdí, že dobře zařízený interiér by neměl obsahovat více jak tři nosné barevné tóny, přičemž je třeba, a to ze zásady, největší plochu obsadit neutrální barvou. A přesně tento klíč venkovský styl z jižní Francie vyznává.
Provensálský styl by měl celý interiér modelovat v jednu dominantní barvu. Samozřejmě, že se v první řadě nabízí unikátní a v regionu tradiční levandulově fialová, ale po ruce je rovněž bleděmodrá, olivově zelená, hořčicová nebo slunečnicově žlutá. Je třeba dopředu upozornit, že u nás tolik favorizovaná sněhobílá zde není kdoví jak vítanou barvou, spíše naopak. Její použití se v každém interiéru provensálského bydlení, či typu dokonce chápe jako prohřešek z neznalosti a jako poměrně nešťastný krok. My s manželem jsme se – jako obyčejně a celkem dvojhlasně – rozhodli pro použití krémově bílé, tedy barvu slonoviny, doplněnou dalšími barevnými akcenty.
Samotný francouzský venkovský styl a jeho textil, jsou jednou velkou inspirující kapitolou. Na vytvoření různých půvabných koberečků a dekorací, se například velmi často využívá vlněná příze. Značně rozšířeným prvkem jsou i pestré bavlněné tkaniny, které postupně vybělilo slunce, nebo látky plné květinových vzorů. Bývají oblíbené jako záclony nebo závěsy do oken, což se mě jako ženě nesmírně líbí. Znalci textilií, ale všeobecně radí volit raději jemné barevné tóny. Prošívané deky vám mnohem lépe nahradí jednobarevné potahy. Samotné řasení na záclonách a závěsech nemá být příliš husté, neboť je třeba ponechat prostor pronikajícímu světlu a čerstvému vzduchu. A na místo vzorů se záplavou polních květů se vyplatí vybrat spíše pruhované tapety.
Zmínila jsem se, že přes bezprostřední a mnohaletou znalost prostředí Provensálska, jsme podvědomě oba s manželem cítili, že by se nám stále více hodila pomoc skutečného profesionála a bytového designéra. Měli jsme osvědčený kontakt na paní Pavlínu Lipkovou ze společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, designový nábytek, návrhy interiérů domů Praha a bez dlouhého přemýšlení jsme ji s našimi záměry a představami oslovili. S odstupem času je jasné, že se nám s paní designérkou podařilo vytvořit skvělý základ pro doplnění interiéru o další zajímavé prvky a detaily, které si zcela určitě z cest po Francii, a zejména z Provensálska přivezeme.
Jak jsem již v úvodu zmínila, celý interiér našeho domu jsme se rozhodli ladit do světlých tónů. K tomuto rozhodnutí nás vedly zhruba dva důvody. Jednak jsme s manželem fanoušky denního světla a krémově bílé barvy, a zároveň jsme si chtěli vytvořit dostatečný a flexibilní prostor pro další nové doplňky.
Ani jeden z nás rozhodně neměl zájem prostory obývacího pokoje a kuchyně jakýmkoliv způsobem tříštit nebo oddělovat. I proto jsme se s paní Lipkovou domluvili, že krémově bílá barva bude skutečně optimálním a nejlepším řešením jak pro současnost, tak i pro budoucnost našeho domu.
Kuchyně byla a je pro mne výjimečně důležitým místem. Trávím v ní velmi mnoho osobního času a proto jsme – po vzájemné dohodě – nechali rozšířit kuchyňskou linku o ostrůvek, který nám slouží nejen pro odkládání nádobí, ale i jako další, vždy vítaný prostor. Nakonec kuchyně vždy byla, je a bude, i bez mého přispění srdcem celého domu, to přece již platí od úsvitu lidské civilace. Když to řeknu knižně, kuchyně je jakousi rodinnou svatyní, kde je zvykem se ráno při kávě pomodlit k začínajícímu dni, abychom se večer mohli společně vyzpovídat ze všech radostí i hříchů uplynulého dne – celá rodina pohromadě.
Jídelní stůl i celá kuchyně tak disponují genetickou výbavou á la Provence. Stůl citlivě a nenásilně spojil kuchyňskou linku s obývákem. Odkládací stolek a křesla, které tvoří součást tohoto prostoru, podtrhují provensálský styl i přes svoji designérskou a stylovou odlišnost. Jedno z dvojice křesel – ten mohutný ušák – jsme zdědili po babičce. Druhé křeslo, to menší, nám ke stolku navrhla umístit sama paní Lipková. Plně věříme, že při pohledu na tento půvabný koutek, by rodilý Francouz řekl – qu´est-ce charmant !
Spisovatel a básník, rodák z Provensálska Alphonse Daudet napsal tuto krásnou poetickou větu, která patří do jeho knihy Listy z mého mlýna : „Celý ten nádherný provensálský kraj žije pouze světlem…“
Myslím, že je zcela zbytečné cokoliv dodávat, protože tato věta vypovídá o tomto čarovném kraji vše podstatné a zároveň vystihuje jeho rozsvícenou duši. Mně postačí, když si moje rodina v letním ránu sedne do kuchyně ke snídani – kouzlo Provensálska pocítíme kolem sebe.