Dětství jsem prožila v nádherném, starém nájemním domě uprostřed Brna. Duší tohoto domu bylo široké schodiště, z jehož každého prošlapaného schodu sálal odkaz minulosti. Na odpočívadlech prostupovalo barevnými vitrážemi pomalu dýchající světlo. Tyto obrazy živého prostoru a pulzujícího světla mi zůstaly natrvalo uložené v paměti a činily mne šťastnou. Shodou okolností se mi po letech naskytla jedinečná příležitost, jak si do svého života vrátit alespoň kousek tohoto světla, které tak čarovně formovalo moje dětství.
Touto vzácnou možností byla plánovaná rekonstrukce v našem domě. Jako žena a matka jsem již delší čas pociťovala, že kuchyně je pro moji rozrůstající se rodinu jaksi stísněná a v určitém ohledu i ponurá. Kdo ví, zda slovo ponurá je ten správný výraz, ale prostě jsem ji vnímala jako málo prosvětlenou. Po letech bydlení jsme se s manželem shodli i v tom, že obývací pokoj není zrovna vzorem dokonalosti a je potřeba s tím něco udělat – a to nejen kvůli nám, ale i pro naše děti. Za pomoci přátel jsme oslovili paní Pavlínu Lipkovou – bytovou designérku ze společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, návrh interiéru domu, bytový architekt Brno a začali jsme společně a velmi intenzívně hledat nové světlo pro interiéry našeho domu.
Kromě svých dětí s manželem milujeme i nevelkou a s láskou opečovávanou zahradu a toužili jsme objevit nějaký způsob, jak ji přivést ještě více mezi nás. Omezený výhled na její fascinující roční proměny nás mnohdy rmoutil, neboť živou přítomnost stromů a květů nelze ničím nahradit. S paní designérkou jsme se nakonec shodli, že optimálním krokem bude zrušení několika zdí, čímž propojíme kuchyň s obývacím pokojem do většího a praktického celku. Výsledkem tak bude nejen více světla a více prostoru, ale i více zahrady pronikající do duše všedního dne.
Promiňte mi trošku mé upřímnosti navíc. Před schůzkou s paní Lipkovou jsem měla – nakonec asi jako každá normální žena – vlastní a prakticky neotřesitelné představy, čeho chci zamýšlenou rekonstrukcí dosáhnout. Zdálo se mi samozřejmé, že vím nejlépe, co moje rodina potřebuje a jak si můžu – trochu sobecky a celkem tajně zpřítomnit kousek svého dětství. Toto přesvědčení jsem však po každé větě paní designérky pomalu, ale jistě opouštěla, aby jsem nakonec zůstala doslova nadšená z jejích úvah a předložených nápadů.
Podstata jejich myšlenek byla prostá a přesvědčivá zároveň – neboť světlo znásobí prostor a barvy a oba tyto základní faktory jednoznačně oživí. Když se vrátím v čase, stačila by mi vlastně pouze tato věta a více jsem poslouchat ani nemusela. Tyto pestré a jedinečné pocity z dětství byly najednou tak blízko, skoro na dosah ruky. Barevné, prostorné a plné jasného světla. Pravdou ovšem je, že realita dospělého světa mne poměrně rychle vrátila zpět na zem, neboť nás všechny čekal kopec práce a stresu…
Všechno to bourání, prach a nepohodlí však ve mně spolehlivě přehlušovaly příjemné myšlenky a obrazy nového, nebo spíše změněného bydlení. Vždy jsem byla nadšená kulturou dálného východu – zejména Japonskem a Čínou. Minimalizmus všeho hmotného, pevné a nehlučné spojení s přírodní starověkou filozofií feng-šuej, to vše mě oslovovalo již od let dospívání. Naštěstí i manžel vnímá tyto siločáry stejným způsobem, takže jsme při konečné dohodě o změnách ani nepotřebovali mnoho slov a téměř žádné kompromisy.
Feng-šuej. Bez jakýchkoliv dohadů s manželem jsme již od prvních společných dnů vyznávali základní normu tohoto čínského učení: prostor nemá být přeplněn nábytkem a energetické centrum místnosti má – pokud to je alespoň trochu možné – zůstat volné. Také jsme nacházeli oboustrannou inspiraci v úvahách o aktivaci příznivých energií ve všech možných směrech. Shodou okolností jsme – dle feng-šuej – předělávali také jednu z nejdůležitějších místností v každé domácnosti – kuchyň, kde od nepaměti platí, že voda a oheň nemají žít vedle sebe. Proto sporák a dřez musely zůstat odděleny. No a podle té samé tradice má být obývací pokoj prostorný, otevřený a útulný, přičemž ho má reprezentovat pohodlí. Právě k tomu všemu jsme přestavbou směřovali.
Mezi kuchyní a obývacím prostorem jsme ponechali subtilní příčku, vyrobenou ze dřeva a mléčného skla. Již od začátku nás evokovala tradiční japonská papírová stěna. Naše příčka po vzoru japonské stěny, nebrání světlu vstupovat z jedné ani z druhé části interiéru. Světlo tak celou místnost opticky zvětší a proteplí. Měla jsem však ještě jedno osobní přání – nějakým způsobem zvětšit kuchyňskou linku. Paní designérka, k mému příjemnému překvapení doporučila přidat do kuchyňského prostoru ostrůvek, který bude určen k vaření. Oddělili jsme tak jídelnu od celého prostoru a nábytek na tomto ostrůvku dnes slouží jako malý příruční bar.
S naprostou samozřejmostí nám tak paní Lipková z ORIGINE INTERIER DESIGN dokonale naplnila naše představy. Jak nám prozradila, zásady a normy feng-šuej vnímá jako kroky správným směrem – dnešní rychlý a unavující svět by tuto filozofii měl více poznat a nechat se jí inspirovat. Vybrala nám krásné designově propracované prvky, mezi kterými vynikaly hlavně podhledy stropů a různé průhledy, které celý, nově vytvořený prostor oživily. Všichni tři jsme nakonec vybrali i finální barvy, které nebyly přehnaně výrazné, ale aktivně dokázaly tento prostor podepsat a propůjčit mu svůj jedinečný charakter.
Práce paní Lipkové z ORIGINE INTERIER DESIGN nám ukázala, že skutečný profesionál a poctivý odborník umí své základní myšlenky nejen inteligentně prodat, ale dokáže nalézt přiměřenou shodu s představami svého zákazníka.. Mluvím o tom z mnoha dobrých důvodů, ale jeden je pro mne podstatný a nezpochybnitelný.
Když nyní, koncem léta hledím z volného prostoru obýváku do naší milované zahrady a kdy množství květů nehmotně prostupuje přes otevřená okna – tak znovu a znovu to ve mě evokuje barvy vitráží z mého dětství. Zase naplno cítím ten svobodný, ničím nezatížený prostor širokého schodiště starého domu, lidmi a časem do hladka obroušenými kamennými stupínky, ale zejména příliv měkkého různobarevného světla, které mě uspokojuje a činí šťastnou. Je moc dobře, když světlo a prostor dokáží člověka správně oslovit.