Dolnorakouský vynálezce způsobil se systémem AQUAPOL revoluci vysušování vlhkého zdiva. Funguje to – ale proč? Snad je tato technologie předním jezdcem vznikající energetické revoluce a efektivní technologií šetrné k životnímu prostředí.
Funguje to – Ale proč?
Neexistuje totiž žádné vysvětlení podle školní vědy, vysvětlující, jak se může stát, že se pomocí jím vyvinutého přístroje bez přímého fyzického kontaktu mezi přístrojem a zdivem vysuší vlhké zdivo.“ „Přesměrováním molekul vody“, říká a obrátí je zpět do země. Systém AQUAPOL Wilhelma Mohorna se obejde úplně bez statických zásahů, tedy bez podřezávání vlhkých zdí, bez chemie a bez elektrického proudu. Způsob funkce jeho patentovaného přístroje popisuje následovně: “Vysušovací přístroj se sestává z přijímací části a vysílací části. Přijímací část přijímá vědě ještě neznámé geoenergetické silové pole, které je v přírodě zodpovědné za vírové fenomény. Tato ze země přijímaná zemská energie je pravotočivě polarizována (=formována) a vysílací částí odevzdávána do prostoru působení. Přídavně přitéká shora prostorová energie a zesiluje přístroj ve svém účinku, přičemž zvyšuje amplitudu odevzdávaného působícího pole. Tato prostorová energie předpovězená Nikolou Teslou v 19. století je generována do formy zemské energie. Ve fyzikálním smyslu je to novodobý speciální polarizační generátor.“
Potud jednoduchý oficiální popis. I když z tohoto principu působení mnohým školním fyzikům vstávají vlasy hrůzou (pokud je mají) – je v celé Evropě instalováno více než 36 000 AQUAPOL přístrojů. A fungují. Některé více než 20 let, neboť AQUAPOL s.r.o. Wilhelma Mohorna existuje od r. 1985.
Kritika a zkušební zprávy bez zkoušek
Navzdory mnoha prokazatelným úspěchům někteří kritikové systém kompletně odmítají, i když by jej mohli mít k otestování. Někteří „vědci“ již dokonce vypracovali vědecké protokoly, aniž systém viděli nebo jej otestovali v praxi. Podobně jako slavný matematik Archimédes, který se vysmál prvnímu zastánci heliocentrického obrazu světa, Aristarchosu
ze Samosu (230 př Kr.), s odkazem, že by hospodyňkám díky rotaci Země ulétlo prádlo, pokud by se Země skutečně točila kolem vlastní osy a následně kolem slunce.
Arogance, ignorace, lpění na stávajících paradigmatech fyziky: navzdory mnohým prokazatelným úspěchům odmítají někteří kritikové systém ba i testovat.
Téměř nepřekonatelná referenční listina
Rakouský vynálezce a přírodovědec Wilhelm Mohorn může pochybovačům oponovat několikastránkovou referenční listinou, která je téměř nepřekonatelná: nachází se na ní např. památkově chráněný biedermeierovský dům „U zlatých medvědů“ ve Vídni, část budapešťského parlamentu, v Rakousku mimo to 246 let stará vila v Bad Vöslau, Stiftvinothek v Klosterneuburgu , v r. 1140 vystavěný kostel Svaté Marie v St. Marein bei Knittelfeld, 150 let starý selský dvůr Moniky Moik z St. Margarethen an der Raab, právě tak i „Fuchspalast“ v St. Veit a.d. Glan mezinárodně známého stavitele Roberta Rognera, nebo zámek Schlatt unter Krähnen v Baden-Würtemberg. Všechny tyto staré a dříve vlhké budovy mohly být vedle mnohých, mnohých jiných – s pomocí technologie AQUAPOL vysušeny a trvale udržovány suché.
Stále ještě zápas o uznání
Cesta k uznání byla pro Wilhelma Mohorna až dosud víc než kamenitá a přes praktické úspěchy nedošla ke konci. Senzacechtivé a neseriózní mediální zprávy způsobují občas ještě nejistotu. Nechávají se totiž nekriticky zneužívat jako hlásná trouba odpůrců.
Ale existovala a existují také ocenění. 1995 byl Wilhelm Mohorn za jeho základní výzkum
Oceněn Viktor – Kaplanovou medailí, nejvyšším oceněním, které je propůjčováno inovativním výzkumníkům a vynálezcům v Rakousku.
Podnik AQUAPOL dostal také Čestnou cenu od Rakouského ministerstva pro vědu za úspěšně aplikovaný výzkum.
Zlatá medaile byla udělena na IENA (mezinárodní veletrh „Ideen-Erfindungen-Neuheiten“) v Norimberku a na známém odborném veletrhu památkové péče v Torunu v Polsku byl AQUAPOLu propůjčena „Grand Prix“ za památkovou péči- což může být viděno jako vstupenka do sanací budov také v nových zemích EU.
Předjezdec energetické revoluce?
Snad se na příkladu AQUAPOLu ukazuje, že fyzika se svými poznatky ani v 21. století zdaleka nestojí na konci. Arogance a nutkavé lpění na stávajících paradigmatech ve fyzice brání průniku revoluční technologie a zamezují, aby se ještě nevysvětlené fenomény uznávaně a strukturálně prozkoumaly. A tak je zabraňováno důležitému technologickému pokroku pro lidstvo.
Snad jsou právě takové technologie jako „AQUAPOL“ předjezdcem pro vznikající energetickou revoluci a pro nové technologie šetrné k životnímu prostředí.
Prof.Dr. Gerald Freihofner
Peter Malek je majitelem AQUAPOLEM vysušeného automobilového muzea ve Stockerau (Dolní Rakousko).
Vysušený zámek Reitenau ve Steiermarku
Stavitel Rogner s jeho „Fuchspalast“, ve kterém AQUAPOL před nějakým časem právě vyvíjel svůj účinek
Ing. Wilhelm Mohorn s vnitřkem jeho patentovaného „AQUAPOL“ přístroje: Různé cívky a antény vypadají zvláštně, ale účinkují. Dnes uznávané fyzikální teorie neumí vysvětlit, proč přístroj, který se jednoduše upevní pod strop, může vysušit zdivo . Ing. Mohorn říká: „ přístroj působí proti silám, které způsobují, že voda v pórech zdiva stoupá. Zjednodušeně řečeno jsou molekuly vody přepólovány a tlačeny zpět do země!“