BYT

Mezní postup na pokraji fyziky

Dolnorakouský vynálezce způsobil se systémem AQUAPOL revoluci vysušování vlhkého zdiva. Funguje to – ale proč?
Nikdo menší než rektor University v Mnichově naléhavě odrazoval studenty Maxe Placka, od studia fyziky, neboť ve fyzice je již, až na malé nejasnosti, které zbývá  ještě vyjasnit, vše  probádáno a tudíž nelze v této oblasti sklízet vavříny. Tak vypadal konec 19. století v Bavorsku. Právě v historických dimenzích je zřejmé, že lidské vědění o fyzikálních postupech se nenachází v konečném stadiu, ale spíše úplně na počátku. I když tomu mnozí fyzikové nechtějí věřit, mnoho poznatků dneška je totiž omylem zítřka. A tento omyl je podstatným hnacím perem poznatků ve vědě. Největší omyl vědy, který je denně páchán, se sestává z toho, že nevysvětlitelné fenomény (volně podle motta: „Co neznám, nemůže také existovat!“) jsou klidně označovány jako nemožné. Přitom podle zákonů fyziky 19. století by nesměl létat čmelák ani letadlo, neboť jsou těžší než vzduch. Jako příklad lze uvést práci rakouského  přírodovědce a vynálezce Ing. Wilhelma Mohorna. Od roku 1985  vysušuje natrvalo vlhké budovy nevysvětlitelnou cestou.

Snad je tato technologie předním jezdcem vznikající energetické revoluce a efektivní technologií šetrné k životnímu prostředí.

 

Funguje to – Ale proč?
Neexistuje totiž žádné vysvětlení podle školní vědy, vysvětlující, jak se může stát, že se pomocí jím vyvinutého přístroje bez přímého fyzického kontaktu mezi přístrojem a zdivem vysuší vlhké zdivo.“ „Přesměrováním molekul vody“, říká a obrátí  je zpět do země. Systém AQUAPOL Wilhelma Mohorna se obejde úplně bez statických zásahů, tedy bez podřezávání vlhkých zdí, bez chemie a bez elektrického proudu. Způsob funkce jeho patentovaného přístroje popisuje následovně: “Vysušovací přístroj se sestává z přijímací části a vysílací části. Přijímací část přijímá vědě ještě neznámé geoenergetické silové pole, které je v přírodě zodpovědné za vírové fenomény. Tato ze země přijímaná zemská energie je pravotočivě polarizována (=formována) a vysílací částí odevzdávána  do prostoru působení. Přídavně přitéká shora prostorová energie a zesiluje přístroj ve svém účinku, přičemž zvyšuje amplitudu odevzdávaného působícího pole. Tato prostorová energie předpovězená Nikolou Teslou v 19. století je generována do formy zemské energie. Ve fyzikálním smyslu je to novodobý speciální polarizační generátor.“

Potud jednoduchý oficiální popis. I když z tohoto principu působení  mnohým školním fyzikům vstávají vlasy hrůzou (pokud je mají) – je v celé Evropě instalováno více než 36 000 AQUAPOL přístrojů. A fungují. Některé více než 20 let, neboť AQUAPOL s.r.o. Wilhelma Mohorna existuje od r. 1985.

 

Kritika a zkušební zprávy bez zkoušek
Navzdory mnoha prokazatelným úspěchům někteří kritikové systém kompletně odmítají, i když by jej mohli mít k otestování. Někteří „vědci“ již dokonce vypracovali vědecké protokoly, aniž systém viděli nebo jej otestovali v praxi. Podobně jako slavný matematik Archimédes, který se vysmál  prvnímu zastánci heliocentrického obrazu světa, Aristarchosu
ze Samosu (230 př Kr.), s odkazem, že by hospodyňkám díky rotaci Země ulétlo prádlo, pokud by se  Země skutečně točila kolem vlastní osy a následně kolem slunce.

Arogance, ignorace, lpění na stávajících paradigmatech fyziky: navzdory mnohým prokazatelným úspěchům odmítají někteří kritikové systém ba i testovat.

Téměř nepřekonatelná referenční listina
Rakouský vynálezce a přírodovědec Wilhelm Mohorn  může pochybovačům oponovat několikastránkovou referenční listinou, která je téměř nepřekonatelná: nachází se na ní např. památkově chráněný biedermeierovský dům „U zlatých medvědů“ ve Vídni, část budapešťského parlamentu, v Rakousku mimo to 246 let stará vila v Bad Vöslau, Stiftvinothek v Klosterneuburgu , v r. 1140 vystavěný kostel Svaté Marie v St. Marein bei Knittelfeld, 150 let starý selský dvůr Moniky Moik z St. Margarethen an der Raab, právě tak i „Fuchspalast“ v St. Veit a.d. Glan mezinárodně známého stavitele Roberta Rognera, nebo zámek Schlatt unter Krähnen v Baden-Würtemberg. Všechny tyto staré a dříve vlhké budovy mohly být vedle mnohých, mnohých jiných – s pomocí technologie AQUAPOL vysušeny a trvale udržovány suché.

Stále ještě zápas o uznání
Cesta k uznání byla pro Wilhelma Mohorna až dosud víc než kamenitá a přes praktické úspěchy nedošla ke konci. Senzacechtivé a neseriózní mediální zprávy způsobují občas  ještě nejistotu. Nechávají se totiž nekriticky zneužívat jako hlásná trouba odpůrců.
Ale existovala a existují také ocenění. 1995 byl Wilhelm Mohorn za jeho základní výzkum
Oceněn Viktor – Kaplanovou medailí, nejvyšším oceněním, které je propůjčováno inovativním výzkumníkům a vynálezcům v Rakousku.

Podnik AQUAPOL dostal také Čestnou cenu od Rakouského ministerstva pro vědu za úspěšně aplikovaný výzkum.

Zlatá medaile byla udělena na IENA (mezinárodní veletrh „Ideen-Erfindungen-Neuheiten“)  v Norimberku a na známém odborném veletrhu památkové péče v Torunu v Polsku byl AQUAPOLu propůjčena „Grand Prix“ za památkovou péči- což může být viděno jako vstupenka do sanací budov také v nových zemích EU.

Předjezdec energetické revoluce?
Snad se na příkladu AQUAPOLu ukazuje, že fyzika se svými poznatky ani v 21. století zdaleka nestojí na konci. Arogance a nutkavé lpění na stávajících paradigmatech ve fyzice brání průniku revoluční technologie a zamezují, aby se ještě nevysvětlené fenomény uznávaně a strukturálně prozkoumaly. A tak je zabraňováno důležitému technologickému pokroku pro lidstvo.

 

Snad jsou právě takové technologie jako „AQUAPOL“ předjezdcem pro vznikající energetickou revoluci a pro nové technologie šetrné k životnímu prostředí.

Prof.Dr. Gerald Freihofner

 

Peter Malek je majitelem AQUAPOLEM  vysušeného automobilového muzea ve Stockerau (Dolní Rakousko).

Vysušený zámek Reitenau ve Steiermarku

Stavitel Rogner s jeho „Fuchspalast“, ve kterém AQUAPOL před nějakým časem právě vyvíjel svůj účinek

Spokojený zákazník Ing. Schopf před svými třemi vysušenými objekty systémem AQUAPOL ve Vídně na známé Mariahilferstrasse, které měly dlouhodobě vlhké stěny. Vysušení bylo úspěšné bez elektřiny, chemie a stavebních prací a je dlouhodobé.

 

Ing. Wilhelm Mohorn s vnitřkem jeho patentovaného „AQUAPOL“ přístroje: Různé cívky a antény vypadají zvláštně, ale účinkují. Dnes uznávané fyzikální teorie neumí vysvětlit, proč přístroj, který se jednoduše upevní pod strop, může vysušit zdivo . Ing. Mohorn říká: „ přístroj působí proti silám, které způsobují, že voda v pórech zdiva stoupá. Zjednodušeně řečeno jsou molekuly vody přepólovány a tlačeny zpět do země!“

 


www.aquapol.cz


Související příspěvky

Litinové radiátory inspirované retro stylem stojí za pozornost!

redakce

LED svítidla do každého koutku domácnosti

redakce

Koronavirus ničí ekonomiku, byty ale zdražují dál

redakce