„Lidé si při zařizování nepokládají otázky ve správném pořadí,“ říká Petr Tschakert, ředitel Institutu bytového designu, který také působil 13 let jako šéfredaktor několika prestižních magazínů o bydlení. Rozhodl se, že právě to lidi naučí! Co ho k tomu vedlo, jak výuka probíhá a v čem se nejčastěji chybuje? Vše se dozvíte se v tomto rozhovoru.
Jak by podle vás měli lidé při zařizování interiéru postupovat?
Každý by měl začít prostorem. Mnoho lidí začíná u dekorací, například výběrem barvy tapet, což je obrovská chyba. Vždy se musí začínat praktickou stránkou bydlení. Poměrně dlouho jsem hledal odpověď na to, proč tomu tak je a našel jsem si u svých klientů, tedy účastníků našich kurzů. Ti mi vysvětlili, že je to hlavně o pocitu. Mají prý pocit, že když nezačnou od dekorativních prvků, třeba od tapety, není v jejich očích zařizovaní dost kreativní proces. To je ale nesmysl a velká chyba, které je třeba se vyvarovat. Zařizovat se totiž musí od základu, stejně jako vařit. Nemůžete přece dělat guláš tak, že začnete od soli a koření…
Na co se tedy na začátku zaměřit?
Na začátku musí být správné využití každé místnosti bytu. Je to třeba velikost kuchyně. Trendem je, spojit kuchyni s obývacím pokojem. Vypadá to hezky, ale mnoho lidí neuvažuje nad velikostí kuchyně. Často si tak koupí kuchyň, kterou ani nevyužívají. Prodejci kuchyní jsou z toho nadšení, ale uživatelé takových kuchyní pak bývají dost smutní. Tato fatální chyba se absolventům našich kurzů nemůže stát, protože si nasimulují vlastní kuchyň ze speciálních posuvných modulů a ověří si, jestli jim bude vyhovovat a zda v obývacím pokoji zbude prostor i na ostatní běžné činnosti.
Když už jsme u vybavení, do čeho se podle vás vyplatí nejvíce investovat?
Určitě jsou to kvalitní materiály a vůbec vše, co dlouhou dobu nebudete chtít měnit. Jsou to třeba dveře, zabudovaný nábytek, obklady v koupelně a také kvalitní deska kuchyňské linky. Určitě není dobré dělat kompromis a mít polovinu bytu z laminátu a jiných laciných povrchů.
Jaký materiál byste tedy doporučil?
Zajímavý je TechniStone . Já ho používám i doporučuji na našich kurzech. Sám jsem ho použil opakovaně i ve své třetí kuchyni, ale teprve u druhé jsem zjistil, že se vyrábí v Čechách. TechniStone jsem si oblíbil pro jeho skvělé vlastnosti, které jiné materiály nabídnout nemůžou. Pravý kámen je například dost porézní, takže se problematicky udržuje, corian a hima-cs jsou měkké materiály a dost rychle se poničí, keramika je křehká apod.
Jak na vaše rady reagují účastníci vašich kurzů? Poslouchají?
Rozhodně ano. Podařilo se nám dokonce uchránit mnoho kuchyní od levných desek a přesvědčit je, že umělý kámen je lepší variantou, což je velký úspěch. Podařilo se mi přesvědčit lidi, že se nemusí řídit svými limity. Funguje to takto: I solventní lidé mají pro nákup čehokoliv takzvané mentální limity. Tak například za láhev vína utratí jen konkrétní částku – třeba pět set korun. Mohou si sice dovolit koupit dražší, ale jejich finanční limit jim to nedovolí. Podobně to funguje i u zařizování kuchyně. Lidé mají konkrétní představu o částce, kterou za kuchyni utratí. Pokud se ale náklady zvyšují, začnou šetřit, což se projeví na kvalitě kuchyně. Většinou to odnese deska, kvalitu nahradí levným materiálem a vznikne tak paskvil. S lacinou laminátovou deskou vypadá i luxusní značka kuchyně levně a obyčejně. Platí to i naopak. Když dáte technický kámen na levnou kuchyň, vypadá o několik tříd dráž.
Proč jste zakládal Institut bytového designu?
Zjistil jsem, že popularizace a vzdělávání v České republice v oblasti bydlení a zařizování soukromých interiérů, je nedostačující. Existují sice školy, které pořádají nejrůznější semináře, ale ty mají spíš ambice vychovávat profesionální dekoratéry a designéry a právě to chci změnit. Institut bytového designu má dveře otevřené pro každého – tedy i pro laiky.
Pořádáme také řadu seminářů pro Asociaci českých nábytkářů a řadu dalších společností.
Snažíme se dělat maximum, aby lidi zařizování bavilo.
