Po celý svůj život se věnuji umění a v první řadě malířské tvorbě. Jsou to už léta, ale dodnes mě více-méně překvapuje, že zdrojem inspirace se pro mne stala zejména asijská kultura. Abych však věci uvedl na správnou míru. Hlavním tématem mé tvorby je krajina, přesněji řečeno – abstraktní krajina. Ty věčně neurčité, člověka přesahující plochy, které nabývají vždy jiné nové tvary, barvy a kontury. Postačí malá změna světla a vnitřní nálady pozorovatele a všechna ta pole, vrchy, kopce a lesy vás náhle osloví jakýmsi neznámým jazykem, kterému se snažíte porozumět, či spíše nalézt způsob, jak jej zachytit.
Těžištěm mé práce byly a zůstávají především nadčasové motivy, ale mou největší tužbou bude zřejmě trvalý hlad po experimentech. Ve chvílích, kdy pracuji nevnímám nic kolem sebe, jen hluboké propojení mých myšlenek s bílou, čekající plochou plátna, na kterém se kousek po kousku rodí finální obraz. Náhle již nejsem umělcem, ani zamyšleným mužem se štětcem, ba ani divákem. Stávám se spíše pozvaným zprostředkovatelem, poslem toho záhadného, nikdy neodhaleného tvořivého procesu. Barvy nechávám po plátně volně stékat, klouzat, vrstvím je, po chvíli zase liji, abych část z nich vzápětí rázně vymyl. Dělám to často podvědomě, téměř automaticky, no a dělám to do té doby, dokud nejsem s plátnem celkem spokojen.
Zřejmě je zbytečné dodávat, že malování bylo, je a zůstane mou trvalou vášní. Stejně tak vášnivě vnímám svět exotické a zeměpisně vzdálené Asie, zejména však učení buddhismu. Byl to právě buddhismus, který se pro mne stal hlavním a nekonečným pramenem tvořivé inspirace. Učení dharmy mne především oslovuje svými myšlenkami věčné změny, pohybu, nestálosti a přeměny, a kde všechno a každý z nás podléhá zákonité změně a cestě k zániku.
Buddhova myšlenka nestálosti štěstí je pro mne a moji tvorbu stejně tak důležitá, jako je jeho úvaha o věčné nestálosti všech stránek života, které označujeme jako můj, či můj vlastní. Samsára, meditace a karma – to jsou, vedle čtyř vznešených Buddhových pravd – pevné orientační body, nejen při práci nad plátnem, ale i ve všedním životě. Tyto pravdy neztratily a neztrácejí vůbec nic na své naléhavosti a síle. Přece, stále pro každého z nás platí, že celý život je pouze utrpení.
Příčinou utrpení je touha po pomíjivých věcech. Utrpení pomine tehdy, když pomine i touha. A existuje cesta, která nám pomáhá utrpení odstranit. Pravdou je, že téměř každý z nás vnímá tuto cestu jinak, a proto si myslím, že právě v tom se ukrývá síla a kouzlo učení buddhismu. Někdo ji hledá prostřednictvím meditace, jiní spoléhají na zjevení pravdy a další na pomoc druhých. Moji životní cestu si nikterak nemaluji, ale denně ji prožívám se štětcem a paletou v ruce.
Když jsem nedávno plánoval rekonstrukci domu, cítil jsem, že do něho musím zabudovat všechno to, co mne z myšlenkově bohatého asijského světa oslovuje, zejména však lidskou a nadčasovou energii Buddhy a dharmy.
Z tohoto důvodu jsem nehledal jen tak obyčejného bytového architekta, ale zejména citlivého designéra, který by mi dokázal, s tímto nelehkým úkolem pomoci a proměnit nehmotné myšlenky a představy do třírozměrné skutečnosti. Díky dobrým přátelům se mi podařilo získat kontakt na paní Pavlínu Lipkovou ze společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN, návrhy interiéru domu, designový nábytek Praha.
Po detailním seznámení se s portfóliem paní Lipkové mi bylo jasné, proč si svou činností vybudovala tak výtečnou pověst a získala odborný respekt. Její designové návrhy a početné realizace interiérů byly nekompromisně originální, na milimetr domyšlené a plné skutečně vydařených a neotřelých nápadů. Přiznám se, že po těchto zjištěních, jsem se začal na naši spolupráci upřímně těšit i přesto, že z mé strany se jednalo o novou nepoznanou zkušenost.
Navíc jsem náš kontakt vnímal jako setkání dvou umělců, kteří sice používají odlišné tvořivé prostředky a způsoby vyjadřování, ale v této chvíli spolu hledají jediný bod – bod přeměny a obratu. Velmi mne potěšilo, že již po prvních minutách jsem cítil, že si s paní Lipkovou rozumíme i jako obyčejní normální lidé. Dnes věřím tomu, že toto společné souznění se posléze přeneslo i do samotných návrhů a konečné realizace.
Nezastírám, že mé dvě oblíbené barvy, či spíše jejich nevšední kombinace se ve světě mužského testosteronu příliš často nevyskytují – modrá a fialová. I když to není kdovíjak běžné spojení, věřte mi, že mám k tomu skutečně pádné důvody. Z hlediska své profese vím, že barvy zpravidla dělíme na primární, sekundární a terciální. Modrá se řadí do první a fialová do druhé ze zmíněných skupin. Jiné dělení zase zdůrazňuje barvy chromatické, achromatické a lomené. Chromatické jsou téměř všechny barvy, achromatickou barvou je bílá, černá a odstíny šedé. Barvy lomené vznikají mícháním chromatických a achromatických barev.
Modrá se obecně ztotožňuje s vnitřním klidem a vyrovnaností. Tuto barvu preferují introverti, romantici a vnitřně bohatí lidé, kteří hledají lásku a oddanost. Modrá reprezentuje věrnost, tradici a důvěru. Je také barvou nebe a moře, barvou těch, kteří hledí za horizont a život na Zemi je pro ně spíše nejistou událostí. Na druhou stranu, modrou barvu odmítají lidé, kteří mají obavu z vlastního nitra. Měly by se jí především obklopit impulzivní a nervní povahy, neboť modrá barva uklidňuje a zlepšuje schopnost soustředění. Proti tomu by se působení této barvy měli vyvarovat melancholici a lidé s depresemi.
S fialovou barvou se spojuje tvrzení, že ji vyhledávají povahy diplomatické, uzavřené a zdrženlivé, ale rovněž umělecky a originálně založené bytosti. Milují ji zejména tvořiví lidé s bohatou fantazií. Fialová symbolizuje především duševno, srdečnost a spiritualitu. V opačném gardu je ale spojená s hormonálními výkyvy lidského těla, a proto ji často preferují i osoby v pubertě nebo těhotné ženy.
Skutečně, energie fialové barvy je vzácná a bezesporu mimořádná. Její nevšední vnitřní síla pramení z kombinace dvou odlišných, proti sobě stojících barev a ve sjednocení dvou kontrastů, které jsou ztělesněny modrou a červenou a nebo poetičtěji vyjádřeno – modrého klidu a červené síly. Tato ojedinělá symbióza je tak jedinečná a harmonická, že fialová barva se díky své ukryté energii hodí pro dlouhé hodiny meditací a může dokonce nabývat až hypnotických účinků. Proto věřím, že právě tato kombinace fialové barvy, společně s asijskými prvky bude zanechávat v interiéru mého domu skutečně silný dojem.
Myslím si, že nejvýraznější přeměnou celého domu prošel obývací pokoj. Je zároveň třeba zdůraznit, že přízemí domu je značně rozlehlé, takže paní designérka měla k dispozici dostatek volného prostoru pro své tvořivé nápady a nemusela se obávat využití výrazných designových prvků.
Podlaha v místnosti si zachovala určitý druh střídmosti a nenápadnosti, aby o to více vynikl přítomný interiér. Paní Lipková v obývacím pokoji zvolila neagresivní světle šedou podlahu s jemným melírem. Pod konferenčním stolkem dostal prostor kratší běhoun s dlouhým vlasem, rovněž v šedé barvě.
Samotný konferenční stolek vizuálně nijak zvlášť neupoutá, protože vládne klasickým a vyváženým obdélníkovým tvarem. Deska stolku je však z neopracovaného kusu nádherného dřeva a jeho plochu chrání silná tabule průzračného skla. Na konferenčním stolku našla své místo atypická dřevěná dekorace ve tvaru lodě. Jedná se o jedinečný kus vyrobený přímo na objednávku, a který zároveň slouží i jako netradiční svícen. Velká kožená sedačka má stejný odstín jako hlavní stěna, tedy fialový.
Pokud mluvíme o hlavní stěně obývacího pokoje – návštěvníka její vzhled a charakter okamžitě upoutá. Této velké atraktivní ploše doslova vládne působivá hlava Buddhy. Podklad pro hlavu tvoří originální modro-fialová tapeta s paisley vzorem.
Paisley je oblíbený tradiční vzor, který tvoří kresba drobných květinových motivů seskupených do tvarů piniových šišek nebo kapek, které směřují do špičky. Jeho neobvyklé jméno má své kořeny ve starobylém skotském městě Paisley. Právě zde začali s výrobou takto vzorovaných tkanin, která byla odvozena z původních indických a perských rostlinných motivů.
Designový charakter obývacího pokoje potom plynule a s naprostou samozřejmostí navazuje na kuchyň, která se může pochlubit podobným duchem. Obě místnosti odděluje pouze jemný a netypický závěs z provázků.
Koupelna žije modrou barvou, ať již díky různým doplňkům nebo v zabudovaném osvětlení. Vždyť přece svěží voda, čistota a relax mají v této barvě dokonalého spojence. Poetickým doplňkem vzdušné koupelny jsou větvičky jeřabin a malý designový stolek. Jeho deska je tvořena podélným řezem z kmene stromu. Na stolku stojí půvabná, krásně dekorativní bílá váza s jemným květinovým ornamentem.
Přírodní motivy se tak, díky tvořivému přístupu paní Lipkové prolínají celým interiérem mého domu, což mne upřímně a každodenně těší. Je to radost nejen pro umělce a malíře, ale zároveň i pro obyčejnou lidskou bytost a jeho duši, která v buddhismu nachází svůj vnitřní klid, inspiraci a celkové směřování.