Moderní technologie v kombinaci s ověřenými řemeslnými postupy umožňují dílnám švédského výrobce dřevěných vícevrstvých krytin Kährs vytvářet okouzlující produkty. Klasické dřeviny typu buk či dub jsou opracovávány a povrchově ošetřovány do nepřeberného množství vzorů a odstínů, nemluvě o nabídce dekorů, sáhnou-li designéři po dřevinách neobvyklých, chcete-li méně tradičních. Kromě druhu dřeviny a její originální kresby tak hrají roli způsob provedení, úprava povrchu i rozměr lamely. 1lamelová palubka rozhodně působí jinak než 3lamelová, hodí se do prostor odlišného charakteru i rozměrů. Podobně je tomu s povrchovou úpravou, škrábané a kartáčované rustikální dekory kontrastují s jemnými vzory minimálních odchylek v kresbě i odstínu. Olej na povrchu podporuje přirozenost, lak dřevu umí dodat decentní mat i nebývalý lesk až třpyt. Správným sladěním typu dřeviny, jejího třídění a počtu lamel s úpravou povrchu každoročně vznikají desítky různých dekorů, charakterově roztříděných do kolekcí. Celkový dojem z podlahy bezesporu ovlivní také rozměr výsledné lamely. Dvoumetrové palubky si vyžadují a bezesporu také zasluhují výhradně rozměrné a vzdušné prostory.
Každá dřevina je originál
Do prostor s vyšší frekvencí užívání, kde je opotřebení a oděr krytiny intenzivnější, je důležité volit tvrdší druh dřeviny. Tvrdost dřeva přitom není handicapem, vybírat je rozhodně z čeho. Řemeslníci firmy AB Gustaf Kähr pracují především s tvrdšími dřevinami jako hickory, javor, jarrah, jasan, dub, buk, třešeň nebo ořech. Jejich bližší charakteristiku uvádíme na konci článku. Každá dřevina nabízí kromě specifické barvy a tvrdosti také jedinečnou kresbu a strukturu v řezu.
Dub červený, 3lamela, saténový lak
Počet lamel a stupeň třídění
1amelové formáty vynikají ve velkých prostorách. Vzhled desek evokuje celistvý kus, čímž se dokonale zdůrazní přirozená krása a charakter dané dřeviny. Tento typ lamel je ideální mimo jiné pro rustikální dekory s letokruhy, spárami a dalšími přiznanými „nedokonalostmi“ dřeviny. 2lamely, zlatá střední cesta mezi 1lamelou a 3lamelou, jsou univerzálněji využitelné, vhodné do prostor všech velikostí, kde působí jemně a elegantně. 3lamelové formáty rovněž nabízejí širokou škálu dekoračních možností. Nejčastěji jsou však používány v menších prostorách, kde díky efektu linearity vytvářejí iluzi většího a otevřenějšího prostoru. Kromě těchto základních druhů se lze setkat i s pro přímořská letoviska typickými palubkami, nebo skládanými renezančními vzory (u vícevrstvých krytin se jedná o lamely, které nesou daný vzor již z výroby). Dalším prvkem, rovněž s významným vlivem na celkový design krytiny, je stupeň třídění použitého dřeva. Výrobci nabízejí podlahy čisté a stylově prosté, s malými odchylkami v kresbě i barevném tónu dřeviny. Alternativou jsou živější dekory s výraznějšími odchylkami odstínů i přirozené kresby, podlaha přitom stále zůstává jakoby „v pozadí“ před dekorací interiéru. Řadu uzavírá nabídka výrazných, často rustikálních kolekcí, které se samy o sobě stávají dominantou interiéru. U takovýchto dekorů je již třeba pečlivě zvážit koncept vybavení místnosti, bezesporu se vyplácí držet se pravidla, že v jednoduchosti je krása, resp. že někdy je méně více.
Dub, 1lamela, přírodní olej, mořený do běla, kartáčovaný, zkosené hrany
Kouzlo úpravy povrchu
Konečný dojem a vzhled podlahy značně závisí na jejím opracování a povrchové úpravě. Existuje jich celá řada, představme si stručně čtyři, se kterými se setkáváme nejčastěji. Obvyklou technikou je moření, určené ke zvýraznění přirozených barevných tónu dřeva. Mořením lze docílit moderních a efektních bílých či šedých tónů, či zcela opačných hluboce tmavých odstínů, např. moka a černé uhlí. Mořidla se samozřejmě využívají i k celkové proměně původní barvy dřeva. Ke strukturálnímu zkrášlení slouží techniky kartáčování a ručního škrábání. Kartáčováním povrchu se oživí přirozená struktura vláken a vytvoří dodatečná jemná textura. Kartáčovaný povrch bývá kombinován s metodou škrábání. Použitím ručních nástrojů pro škrábání a broušení dřeva se z nové podlahy rázem stane krytina „opotřebená“, jakoby již řadu let užívaná. Vznikají tak nádherné rustikální dekory s velkým podílem ruční práce. Zajímavým efektem je i zkosení hran, kterým se jednoduchým způsobem zdůrazní jednotlivá prkna. Přičemž se lze setkat s odlišnou mírou zkosení, od nepatrného, přes jemné zvýraznění, až po výrazné a hlubší drážky mezi jednotlivými lamelami. Takto upravené povrchy pak stačí ještě ve výrobě ošetřit a ochránit vrstvou saténového, matného či lesklého laku, nebo naopak naolejovat ideálně přírodním produktem. Kvalita laků i olejů, které používají specializovaní výrobci, je v současné době na tak vysoké úrovni, že není třeba se obávat ani jednoho způsobu. Každý však přináší svá pro i proti, která by při výběru podlahy rozhodně neměla být opomenuta.
Ořech, 3lamela, saténový lak
Přehled dřevin, ze kterých vznikají vícevrstvé podlahoviny Kährs
Hickory (Severní Amerika) – Jádrové dřevo hickory je zahnědlé nebo načervenalé, bělové dřevo naopak bílé až krémové s jemnými hnědými linkami. Působením světla dochází u dřeviny hickory po pokládce ke zlátnutí, je o 85 % tvrdší než dřevina dub.
Kanadský javor – Bělové dřevo má krémovou barvu s tendencí k červenohnědé, barva jádrového se pohybuje od světle hnědé po tmavě hnědou s červenými prvky. Obvykle je jemné struktury s rovnými až vlnitými vlákny. Změna barvy po pokládce je středního rozsahu, od krémově bílé po zlatou. Dřevina je o 30 % tvrdší než dub.
Jarrah (Austrálie) – Má jemný povrch a téměř rovnou kresbu dřeva. Barva bělového a jádrového dřeva se vyskytuje v odstínech od lososové po tmavočervenou. S léty užívání může opracovaná dřevina tmavě hnědé až načervenale purpurové barvy tmavnout. O 25 % tvrdší než dub.
Javor evropský – Oproti javoru kanadskému je světlejší javor evropský ještě zářivější a svěžejší. Má jedinečnou čistou strukturu s tenkými letokruhy a jemnou kresbou. V průběhu let se mohou objevovat žluté tóny, je o 20 % tvrdší než dub.
Jasan (Švédsko) – Bělové dřevo je téměř bílé, škála odstínů jádrového dřeva sahá od šedé, přes světle hnědou, až ke žluté s hnědými šmouhami. Některé třídy kvality nabízejí zvláštní a jedinečnou texturu. Změna barvy je středního stupně, od lehce pískového tónu časem směřuje ke „slámové“ žlutohnědé. O 10 % tvrdší než dub.
Dub bílý (Evropa, Švédsko) – Díky příjemnému vzhledu a dlouhé životnosti je nejoblíbenějším druhem dřeva u podlahářů v Evropě i USA. Změna barvy středního stupně s potupnou mírnou tendencí do oranžova. Dubové dřevo je tvrdé, husté, extrémně pevné.
Buk (Švédsko) – Dřevina světle krémové až středně hnědé barvy s růžovo-oranžovými tóny. Obvykle má rovná, stejnoměrná vlákna vysoké hustoty, které dodávají na teplém dojmu. Změna barvy středního stupně s přechodem v jantarově žlutou. Stejně tvrdý jako dub.
Třešeň (Severní Amerika) – Krásný a univerzální druh dřeviny, která je teplá, osobitá. Bělové dřevo je krémově bílé, jádrové se mění od temně rudé do červenohnědé. Dohromady tvoří jemnou strukturu rovných vláken. Víceletým užíváním dochází k vůbec nejvyššímu stupni barevné změny, a to ke ztmavnutí do tmavě načervenalé barvy. Dřevina je o 3 % měkčí než dub.
Ořech (Severní Amerika) – Exkluzivní tmavé dřevo s krémovými prvky. Jádrové dřevo je světlehnědé až tmavě čokoládové, někdy s tendencí k nachově rudé, bělové je naopak krémově bílé. Změna barvy středního až vysokého stupně, přičemž tmavohnědé dřevo časem světlá ve zlatohnědé. Dřevina je o 10 % měkčí než dub.
SKLADBA DŘEVA
Bělové dřevo – světlá vnější a nejmladší část kmene, od jádrového dřeva se odlišuje fyzikálními i dalšími vlastnostmi, v buňkách bělového dřeva se vyskytují aktivní buňky s vodou, jeho šířka závisí na typu dřeviny (od několika letokruhů až po celý průřez)
Jádrové dřevo (dřeň) – starší/centrální neaktivní dřevo, které je tmavší a bez propustnosti vody (s ukončenými fyziologickými procesy), vyšší hustota dřeviny než u běli, zároveň s nižšími hodnotami sesychání a bobtnání
Dvojici doplňuje dřevo vyzrálé, to má obdobnou strukturu jako dřevo jádrové, od okolní běli se barevně neodlišuje, je vodě propustné (ve srovnání s bělí je vlhkost nižší).
Každá dřevina má odlišný podíl dřeva bělového, jádrového či vyzrálého. Rozlišují se tak např. dřeviny s jádrem a bělí, dřeviny bělové, dřeviny s vyzrálým dřevem a bělí či dřeviny s každou ze tří složek.
Pro další informace o podlahovinách Kährs navštivte www.kpp.cz.